Příštím věkům
Emanuel Lešehrad 1931
To future ages
I'd like to garland you in song, man of future ages,
I'd like to extol you in song, buildings of the coming world,
fraternal, heartfelt song
to indulge my heart!...
I see you, great concentric cities, so unlike today's:
vast masterful structures, bright aerial hotels,
mighty columns bearing radiant domes aloft,
suspension bridges boldly spanning the crossroads
that constantly teem with colourful arrays of nations,
craft ploughing the air above the skyscrapers.
I see you, divine workers, ye devoted priests of labour,
holding hands in equality and sun-drenched fraternity,
raising your banner o'er ruins of ancient liberty,
singing the hymn of peace, the victory of the human spirit.
I see you, future artists, rising to the peak of glory,
poets of the Enlightenment, singers and oracles of progress,
of a pure new life, a life of peace and action,
where everything is in harmony, beauty and awareness of power.
I see you, scholars, and the happy results of your fruitful toil,
controlling the cycle of life, knowing the laws of the universe,
prophets of a bright God, Nature purifying, eternal,
enthusiastic interpreters of the beauty of life and death.
I see you, future women, mindful of gender equality,
alongside your men in action,
ready for the struggles of life,
sound and wise mothers,
rid of foul prejudice,
knowing the meaning and aim
of what you bear into the world.
I feel you, future brothers,
close, so close to my chest,
I hear the beat of countless hearts yet unborn,
I press you all into my arms,
I kiss you warmly on your foreheads,
I exult with unbridled joy,
I am drunk on you.
My dear future brothers,
in you and with you I merge,
with you too I shall live someday,
in you perhaps, in your world,
I feel it in my deepest core,
I know that I am here and I will be
in constant transformation, today a man,
tomorrow perhaps in another form.
Perhaps it will be an intimately fragrant red rose,
which will shine in the spring flower bed some morning,
maybe it will be a woman worthy of a new age,
maybe it will be a lark
with its trill celebrating the earth,
maybe it will be a loaf for hungry people,
who will find in it their smile,
a modest saviour of life,
maybe it will be a precious cut gem of laughter
in the ring of a young man, whom it will delight with its glow.
My future brothers, wonderful, dear and divine, my brethren,
I am consumed by longing for you,
for you I open my arms,
full of questions and love, hungering and impatient:
I shall be seeing you!
MBC
==
Příštím věkům
Chtěl bych tě ověnčit písní, člověče budoucích věků,
chtěl bych vás oslavit písní, budovy příštího světa,
upřímnou bratrskou písní,
v které bych prohýřil srdce!...
Vidím vás, obrovská města, soustředná, jiná než dneska:
rozsáhlé mistrovské stavby, hotely vzdušné a světlé,
mohutné sloupy, jež nesou k obloze zářivé báně,
visuté mosty, jež směle nad ulic křížením pnou se,
které se trvale hemží národů barevnou směsí,
vzduchová vozidla, která nad mrakodrapy vzduch brázdí.
Vidím vás, dělníci božští, práce vy oddaní kněží,
v rovnosti, v bratrství slunném ruce si podávající,
na troskách poroby dávné volnosti tyčíte prapor,
pějíce kolozpěv míru, vítězství lidského ducha.
Vidím vás, umělci příští, spějící k vrcholu slávy,
básníci osvětné doby, pěvci a pokroku věštci,
nového ryzího žití, života míru a činu,
v kterém je souzvukem všechno, krásou a vědomím síly.
Vidím vás, učenci, šťastné výsledky plodné své práce,
řídící koloběh žití, zákonů vesmíru znalé,
proroci jasného boha, Přírody očistné, věčné,
nádhery života, smrti nadšení vykladatelé.
Vidím vás, budoucí ženy, vědomé rovnosti rodu,
po boku činných svých mužů,
hotové k zápasům žití,
zdárné a rozumné matky,
zhoštěné předsudků lichých,
znající význam a účel toho, jejž rodíte pro svět.
Cítím vás, budoucí bratří,
blízko, tak blízko svým prsům,
slyším tep nesčetných srdcí, dosavad nenarozených,
tisknu vás všechny v svou náruč,
na čela vroucně vás líbám,
nezkrotnou radostí jásám,
k závrati vámi se zpíjím.
Budoucí bratří mí drazí,
ve vás a s vámi já splývám,
s vámi též budu kdys žíti,
ve vás snad, ve vašem světě,
cítím to v nejhlubším nitru,
vím, že jsem tady a budu
v přeměně stálé, dnes mužem,
zítra snad v podobě jiné.
Možná, že bude to rudá důvěrně vonící růže,
která se kteréhos’ jitra rozzáří v květnici jara,
možná, že bude to žena, důstojná nového věku,
možná, že bude to skřivan
trylkem svým slavící zemi,
možná, že bude to skýva, určená hladovým lidem,
kteří v ní najdou svůj úsměv,
skromného zachránce žití,
možná, že bude to vzácný broušený drahokam smavý
v prstenu mladého muže, kterého potěší leskem.
Budoucí bratří mí krásní, milí a božští mí bratří,
po vás jsem stravován touhou,
o vás své rozpínám paže,
otázek plný a lásky, lačný a v nedočkavosti:
nashledanou!
Comments
Post a Comment